Jakým způsobem bychom si měli připomínat události druhé světové války? A jak s nimi seznamovat mladší generace?
Druhá světová válka je pro dnešní mladé často jako černobílý film – vzdálená, neosobní, těžko uchopitelná. Pro žáky je to kapitola v učebnici, soubor cizích jmen a dat, které je potřeba „našprtat“ před testem. Zájem o historii i dění kolem sebe je mezi mladými spíš výjimkou než pravidlem. O to větší odpovědnost neseme my, rodiče, učitelé, politici.
Pokud chceme, aby si mladá generace skutečně uvědomila, kam až může vést nenávist, přehnaný nacionalismus, zaslepenost a lhostejnost, musíme jí to přiblížit jinak než jen pietním aktem, pokládáním věnců nebo postem na Facebooku. Osobně podporuji poznávání dějin skrze zážitky, simulace historických událostí, autentické příběhy, diskuse a návštěvy památných míst. Například Vojna u Příbrami je jedním z takových míst. Jsem ráda, že v Příbrami působí několik spolků, které se na organizaci vzpomínkových akcí a bojových ukázek – aktivně podílejí.
S ohledem na to, co se dnes děje ve světě, je mimořádně důležité vést mladé lidi ke kritickému myšlení – ke schopnosti vyhodnocovat informace, vnímat souvislosti a rozpoznat manipulaci, nenávistné projevy či laciné sliby politiků. Například z řad Motoristů, Stačilo, SPD a dalších. Jsou politici, kteří se zaklínají ochranou národa, ale přitom šíří nenávist a rozdělují společnost na „my“ a „oni“.
Je klíčové, aby mladí nebyli lhostejní k tomu, co se kolem nich děje – právě z lhostejnosti často vyrůstají nenápadné počátky tragédií. Válka nezačíná tanky. Začíná slovníkem.
Znepokojující je rostoucí zájem a obdiv části mladých o nacistické a fašistické symboly. Do politiky se vracejí hesla, která zavánějí nenávistí místo empatie. Vidíme je v rétorice extremistických stran, které zneužívají frustraci a hledají viníky mezi „těmi druhými“.
A právě tady je důležité říct nahlas „tohle není normální“. Není normální hajlovat na veřejnosti, jako to udělal Elon Musk. Není normální vyzývat k násilí proti lidem, jako to udělal Filip Turek. Není normální obdivovat autoritářské vůdce typu Putina, jako to dlouhodobě činí Lubomír Volný a jiní. Pokud se tváříme, že je to jen „názor jako každý jiný“, ustupujeme hodnotám, na kterých stojí demokratická a svobodná společnost.
Minulost tu není proto, abychom ji ctili formálně. Ale proto, abychom díky ní pochopili přítomnost, a chránili budoucnost.